Firma, která dokáže využít tyto změny ve svůj prospěch, vytváří nový typ organizačních struktur, které umožňují volnost, flexibilitu, snadný přístup a přímé vazby všech zaměstnanců, navzájem provázaných do sítě. Vzniká tak firemní kultura, v níž se volně vyměňují informace. Vytváří se podmínky pro plynulý, týmově založený, multifunkční a kooperativní způsob práce, při němž lidé nejsou uměle vyčleňováni hranicemi oddělení nebo vedoucích úrovní. Takové prostředí můžeme označit jako wirearchii.

Komunikace ve virtuálním prostředí

Virtuální prostor jako síť – jako nové komunikační prostředí, které sestává z celosvětového propojení počítačů; označuje nejen hmotnou infrastrukturu digitální komunikace, ale zároveň nesmírný oceán informací, které v ní sídlí, stejně jako lidské bytosti, které se v něm pohybují a sami ho zásobují.

Počítač není centrum, ale uzel, terminál, součást univerzální počítačové sítě a jeho distribuované funkce pronikají každým prvkem kyberprostoru. Ten svými technickými parametry umožňuje účastníkům spolupracovat, organizovat se a pracovat s kolektivní pamětí, a to téměř v reálném čase. Směřuje k virtualizaci hospodářství a organizací, které se díky jeho nástrojům stávají stále nezávislejší na konkrétních fyzických místech, pevných pracovních dobách a dlouhodobém plánování.

Virtuální prostor je zároveň povolán k tomu, aby uvedl v součinnost a propojil všechna zařízení na tvorbu a záznam informací, komunikace a simulace; je nositelem intelektuálních technologií, které rozšiřují, exteriorizují a modifikují mnohé kognitivní funkce člověka:

• paměť (databáze, hyperdokumenty atd.)
• představivost (simulace)
• vnímání (digitální snímač, přítomnost na dálku, virtuální realita)
• uvažování (umělá inteligence, modelování komplexních jevů)

Pohyb v kyberprostoru nám umožňuje kreativní práci s textem – hypertextem –  je nesekvenční, nelineární, s rozvětvenou strukturou, nemá definované centrum a okraj, postrádá hierarchii a linearitu, hypertext jako text strukturovaný do podoby sítě, jeho základem jsou uzly (informační prvky) a vazby mezi těmito uzly (odkazy, poznámky, které vyznačují přechody mezi nimi). Totéž platí i pro hyperarchii, která funguje na stejném principu.

Hierarchie versus wirearchie

Díky těmto všudypřítomným změnám dnes už nepřijímáme autoritu s takovou samozřejmostí, jako v minulosti. Dospělí lidé už nechtějí, aby se s nimi zacházelo jako ve vztahu rodič-dítě; nechtějí být otroky, ani nevolníky.

Díky trendům, které přinášejí informační technologie, můžeme spolupracovat způsobem, který je pro nás daleko více přirozený, než v rámci rigidních struktur, které založila industrializace. Díky sociálním sítím můžeme pracovat způsobem, při němž si zachováme stejnou produktivitu, ale umožňuje nám vztahovat se jeden k druhému způsoby, které nám byly vždy vlastní.

Toto uspořádání – wirearchie – funguje na principu sítě (na rozdíl od tradiční hierarchie, která je vždy řízena seshora a vytváří informační asymetrii). Jde o dynamický obousměrný proud moci a autority, založený na znalostech, důvěře, spolehlivosti a orientaci na výsledky. Tato organizace je umožněna navzájem provázanými jednotlivci a technologiemi.

Wirearchie čerpá ze síly a efektivity lidí, kteří spolupracují, přijímají odpovědnost individuálně i kolektivně, spíše než aby spoléhali na svou tradiční pozici v hierarchii. Jde o organizující princip, který udává charakter, jakým se vyvíjejí činnosti a struktury, jež obsahují.

Wirearchické uspořádání může být využito k lepšímu porozumění, konkretizaci problémů a efektivnějšímu jednání v dnešním propojeném, prosíťovaném světě.

Wirearchie postavená na znalostech, důvěře, spolehlivosti a orientaci na výsledek

Klíčovými prvky sociálních interakcí v tomto systému jsou znalosti, důvěra, spolehlivost a orientace na nějaký cíl (jinými slovy účel). Když lidé pracují v síťových strukturách typu peer-to-peer, vzniká prostředí, které má velký potenciál vytvářet nesporné hodnoty.

Reagovat na propojené a prolinkované vazby wirearchie znamená adaptovat se na udržování zpětné vazby v reálném čase vůči prostředí, které se stále proměňuje, tzn.:

• uvědomovat si a identifikovat stále probíhající změny
• vytvářet si vizi požadovaného směřování, umět tuto vizi artikulovat do konkrétních cílů
• učit se, jak tyto cíle naplnit
• najít a získat nezbytné zdroje a provést nezbytné kroky k dosažení těchto cílů
• pracovat s ustavičnými cykly zpětných vazeb, které po dokončení procesů následují

Vedoucí pracovníci a manažeři mohou využívat následující metody, které společně narušují strnulost zastaralých struktur a pomáhají pracovníkům reagovat na změny a přizpůsobovat se jim:

• dialogická komunikace a participativní plánování – kolektivní práce na definování možných variant budoucího směřování
• participativní úpravy projektů – pružná a efektivní optimalizace interakcí se zákazníky přímo v první linii
• využívání emoční inteligence, koučování a mentoring

Tyto metody společně narušují strnulost zastaralých struktur a pomáhají pracovníkům reagovat na neustálé změny a přizpůsobovat se jim.

Zdroje:

Husband, J.: From Hierarchy to Wirearchy, 2001 http://www.wfs.org/husband.htm

Husband, J.: What is Wirearchy?, http://wirearchy.com/what-is-wirearchy/

Lévy, P.: Kyberkultura, Praha, Karolinum, 2000

Swenson, K. D., Farris, J.: When Thinking Matters in the Workplace, 2015 https://social-biz.org/2014/07/28/wirearchy-a-pattern-for-an-adaptive-organization/